Hana Podolská

7. července 2007 v 15:05 |  °°°Osobnosti z oblasti módy°°°
www.kacuskyblogisek.blog.cz

Salon Hany Podolské byl v předválečném Československu pojmem. Nechávaly si zde ušít kostýmy, pláště, šaty, klobouky ženy prezidentů, ministrů či herečky z Národního divadla. Hana Podolská bývá označována jako česká Coco Chanel či první dáma české mody. Životní osud si s ní ale zahrál. 
Hana, jak jí doma říkali, se narodila 16. května 1880 v Merkhausenu v Alsasku-Lotrinsku jako Johanna Vošahlíková. Z jejích 11 sourozenců se dospělého věku dožilo pouze 5. Jejím otcem byl architekt a stavitel František Vošahlík, který však ve 44 letech zemřel na tuberkulózu.
Aby vdova Johanna uživila rodinu, pomohl jí švagr v Praze otevřít krupařský krám. Hana, jako nejstarší z dětí, se vyučila švadlenou. Brzy opustila dílnu své mistrové a začala šít po lidech, po rodinách a pomáhala matce živit rodinu. A protože byla velmi šikovná, nebylo jí ještě ani 28 let a mohla si otevřít svou malou dílnu ve Vyšehradské ulici, který nesl název Salon u pěti králů. Do začátku jí však významně pomohl i její manžel, akademický malíř a polský zeman Viktor Podolski.
Nejdříve měla jen dvě švadleny, ale protože se jí dařilo, podnik postupně úspěšně rozšiřovala a posléze přesunula na roh Jungmannovy a Vodičkovy ulice. V r. 1914 se rodina mohla přestěhovat do luxusního bytu ve 4. patře Havlova paláce Lucerna a Hana Podolská si tu otevřela módní ateliér. Do práce se připojil i její manžel.
Hana Podolská pořádala módní přehlídky nejprve v Haškově kabaretu, později v divadle Komedie a předváděcím sále v Lucerně. Vždy bylo naprosto plno a na mnohé se ani nedostalo. Modely předváděly kromě prvních profesionálních manekýn i přední osobnosti tehdejší kultury: herečky a zpěvačky Národního divadla, a to nejen na těchto přehlídkách, ale i na snímcích pro časopisy.
Podolská měla skutečně podnikatelského ducha a vše měla promyšleno, a tak své modelky brávala s sebou na dostihy do Chuchle či na každoroční týdenní dovolené v Mariánských Lázních. Tam se manekýny několikrát za den převlékly a objevily na kolonádě pokaždé v jiném modelu a to se pak zakázky jen hrnuly.
Mezi věrné zákaznice Hany Podolské patřily Jarmila Novotná (tehdejší významná světová operní pěvkyně ? její historické kostýmy pro role Violetty od Podolské jsou dodnes cennými exponáty archivu newyorkské Metropolitní opery), dále Hana Vítová, Nataša Gollová, Adina Mandlová, Růžena Nasková, Eliška Junková, Olga Scheinpflugová, Hana Benešová (manželka Edvarda Beneše) a další.
Podolská šila i řadu kostýmních výprav pro divadelní scény a filmové ateliéry. Vzpomenout můžeme např. proslulý film Kristián.
Salon Podolské skutečně udával tón československé módě. Hana Podolská společně s kreslířkou Hedvikou Vlkovou pravidelně jezdily na pařížské sezónní a polosezónní přehlídky. Za účast na nich se tehdy platilo asi 30.000 korun (cena však zahrnovala i koupi jednoho modelu). Kreslení a fotografování na přehlídce bylo zakázané, ale tyto dvě dámy měly vyvinutu techniku, jak tento zákaz obejít. Pokud Podolská byla určitým modelem zaujata, smluveným signálem to naznačila Hedvice a ta bezprostředně odcházela na toaletu, kde si vše zaznamenala, nebo se aspoň více na model soustředila.
Závody Podolské dokázaly přežít útrapy a strádání válečného období i dobu po válce, kdy textilní zboží bylo na odběrové poukázky, tzv. šatenky. Ale po únorovém převratu r. 1948 hned 5. března byly závody znárodněny. Salon sice existoval dál, a to pod různými názvy: Oděvní služba Eva, národní podnik Textilní závody, Módní závody, česká móda však ztratila kontakt s Paříží. Vytratil se svět noblesy, přesto si udržoval tradici v prvotřídní práci. Elitní klientelu vystřídala Marta Gottwaldová a východní diplomaté.
Díky přímluvě právě Marty Gottwaldové nebyla Hana Podolská ze svého podniku vyhozena a mohla si až do r. 1954 vydělávat na důchod. Byl to ale dosti trpký konec.
Hana Podolská zemřela 15. února 1972. Svůj majetek odkázala pečovatelce, která se poslední tři roky jejího života o ni starala. Ta prý z důvodu finanční tísně r. 1997 prodala i její náhrobní kámen a urny na hřbitově nechala rozptýlit. Chybí však o tom záznam. Takto neslavně končí osud této výjimečné prvorepublikové osobnosti - Hany Podolské.
www.kacuskyblogisek.blog.cz
www.kacuskyblogisek.blog.cz


MÓDNÍ ATELIÉR V LUCERNĚ
Hana Podolská měla nejdříve jen dvě švadleny, ale protože se jí dařilo, svůj podnik úspěšně rozšiřovala a posléze přesunula na roh Jungmannovy a Vodičkovy ulice. V roce 1914 se rodina Podolských přestěhovala do luxusního bytu ve čtvrtém patře paláce Lucerna, kde si Hana otevřela svůj módní ateliér. Viktor Podolski zanechal zaměstnání a začal pracovat v ateliéru své ženy, který se brzy rozrostl o další místnosti. Po první světové válce se salon postupně změnil v luxusní modelový dům. Podolská pořádala módní přehlídky, měla vlastní kožešnictví, kloboučnickou dílnu, desítky švadlen a vydávala i vlastní časopis.
Módní přehlídky pořádala nejprve v Haškově kabaretu, později v divadle Komedie a také v předváděcím sále Lucerny, kam se vešlo až tři sta lidí. Modely předváděly dámy ze společnosti s odpovídající postavou a také některé členky Národního divadla. Byla mezi nimi i známá operní pěvkyně Jarmila Novotná, která si v salonu Hany Podolské nechala v roce 1927 ušít historické kostýmy pro roli Violetty v opeře La Traviata. Na stránkách módních časopisů pózovaly v šatech od Hany Podolské herečky Anna Sedláčková, Růžena Nasková i automobilová závodnice Eliška Junková. Se salonem úzce spolupracovali také fotografové František Drtikol a František Vobecký.
Ateliér Hany Podolské v Paláci
foto: Uměleckoprůmyslové museum v Praze
ÚČINNÁ STRATEGIE
Největšími konkurenty Hany Podolské byli Arnoštka Roubíčková a zejména Old řich Rosenbaum, který vedl salon ve Štěpánské ulici. Když se Podolská s Rosenbaumem vraceli z pařížských módních přehlídek, pravidelně si telefonovali, aby pak nevyráběli stejné modely. Oba byli také jedni z prvních v Praze, kteří zaměstnávali profesionální manekýny, jež denně docházely do jejich salonů. Podolská modelky rozdělovala podle různých typů na sportovní, mladistvé a elegantní, přičemž hlavní důraz kladla na jejich ladnou chůzi.
Důležitá však byla hlavně propagace výrobků. Hana Podolská pořádala soukromé přehlídky pro manželky ministrů a v doprovodu manekýn chodila také na dostihy do Chuchle. Každoročně trávila jeden týden v Mariánských Lázních, kde se její zaměstnankyně během dne třikrát až čtyřikrát objevily na kolonádě, pokaždé v jiném modelu. Tato strategie účinkovala a čekací lhůty na šití modelů trvaly někdy až půl roku. Stálými zákaznicemi Hany Podolské byly posléze téměř všechny přední dámy té doby, například Marie Baťová, Olga Scheinpflugová, Lída Baarová či manželka pozdějšího prezidenta Hana Benešová.

FRANCOUZSKÝ STYL
Od poloviny dvacátých let se všechny módní salony snažily přiblížit Francii. Modelový dům Hany Podolské se svého času psal jako Maison Podolská a také názvy všech modelů byly ve francouzštině. Účast na pařížských módních přehlídkách stála přes třicet tisíc korun, ale Podolská na ně pravidelně jezdila spolu s kreslířkou Hedvikou Vlkovou. Kreslení a fotografování bylo sice na takových přehlídkách zakázané, ale obě dámy měly vymyšlený způsob, jak tento zákaz obejít. Pokud Podolskou některý z modelů zaujal, mrkla na Vlkovou, která okamžitě odešla na toaletu, kde si vše potřebné zaznamenala. Podolská byla pouze tvůrce stylu, sama modely nekreslila ani nenavrhovala.
Přesto jí smysl pro pařížskou módu a střízlivý anglický styl přinášely úspěchy v Berlíně i ve Stockholmu. Spolupracovala také s filmovými tvůrci, například v roce 1939 dostala zakázku na kostýmy pro film Kristián režiséra Martina Friče.

KONEC MODELOVÉHO DOMU
Po převratu v roce 1948 byl modelový dům Hany Podolské znárodněn. Nadále fungoval pod názvem Oděvní služba Eva, ztratil však všechny kontakty s Paříží. Pouze díky manželce tehdejšího prezidenta Martě Gottwaldové, která si salon oblíbila, mohla Podolská ve svém podniku zůstat. Vydělávala pouhých 2400 korun měsíčně a přišla také o polovinu bytu na Karlově náměstí, kam byla přestěhována hraběnka Dohalská.
Když jí ředitel Oděvní služby v roce 1954 oznámil, že už do práce nemá chodit, nesla to velmi těžce. Do svého salonu se už vrátila jen jednou - v roce 1968, kdy s ní Miroslav Horníček udělal pro televizi krátký rozhovor.
Ve stáří zůstala opuštěná, manžel i jeden ze synů jí zemřeli ještě před válkou, druhý syn emigroval. Když v roce 1972 zemřela, všechen svůj majetek odkázala pečovatelce, která se o ni před smrtí starala. Její salon fungoval ještě devatenáct let. Zanikl v roce 1991.
www.kacuskyblogisek.blog.cz

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama