Antika

14. července 2007 v 13:32 |  Fashion history

Antika


Když se řekne antika, každý z nás si představí hladké mramorové sochy, které vyjadřují čistotu a nevinnost stejně jako jejich jemná průsvitná roucha, která skoro nic nehalí. Málokdo ale ví, že ve skutečnosti to nebyl záměr antických sochařů a umělců. To až zub času se podepsal na jejich dílech.




Ulomil sem tam nohu nebo ruku na jinak dokonale spodobněném lidském těle, ale co především smyl veškerou barvu, kterou byla socha nebo architektura zdobena. Ano, tato díla byla skutečně barevná. Dochovaly se nám sice bílé busty žen a trosky holých antických chrámů, ale také nástěnné malby, které hrají všemi barvami. Existují také písemné památky o tom, že Řekové a Římané oslňovali pozorovatele také různými kombinacemi zářivých barev.

Nové umění
Barevná polychromie se nám dochovala především díky výbuchu sopky Vesuv. Láva tak zakonzervovala umělecká díla v Pompejích a Herkulaneu, která tak můžeme obdivovat ještě dnes. Otázkou však zůstává jak vypadaly polychromované sochy a reliéfy na chrámech. Nebyly to náhodou kýče? Nevytvořil nám tak čas nová umělecká díla, nové umění? Na tyto otázky si musí odpovědět každý z vás sám. Já je raději přenechám odborníkům a budu se věnovat antickému odívání.


Odívání
Antické tógy zůstávají barevností nástěnných maleb neotřeseny, pojďme se tedy věnovat této jednoduché kráse. Do antiky patří Řecká i Římská historie. Pokud bychom postupovali chronologicky začali bychom u řeckého odívání. Sláva antického Řecka trvala od 10. do 1. st. př.n.l. Bylo centrem vzdělanosti a umění.

Řecko - oděv se tvořil na člověku. Nepoužívali ani střihy ani šití. Pouze někdy býval oděv na bocích sešitý. V Řecku se nosily dva druhy tohoto oděvu - dórský a iónský (podle názvu architektonických slohů). Dórský byl z těžšího materiálu, proto se špatně řasil. Tvarově byl stejný pro muže i ženy. Nazýval se peplos. Iónský oděv byl z lehčího materiálu, který byl jemně průsvitný. Na tomto chitónu používali řasení a plisování. Společenským fópa bylo, když měla žena peplos nebo chitón příliš krátký. Ve Spartě si ženy oděvy zkracovaly alespoň při sportu. Ostatní městské státy tím ale byly pohoršeny. Krátký peplos nosili jen válečníci nebo sportovci, také ti jej ale museli při společenských událostech vyměnit za dlouhý. Arabským vlivem, který pronikl do řeckého odívání byl lem. Zajímavým typem oděvu byl také himation ovinovací svrchní oděv bez zapínání. Byl z těžšího materiálu a nezapínal se. Díky těžkému materiálu tvořil mohutné sklady a působil tak velmi důstojně. Používali jej pro to především řečníci. Bojovníci zase nosili do boje chlamys - krátký typ pláště, který mohl svojí pevností nahradit i skutečný štít. Zapínal se sponou na rameni nebo na hrudníku. Přetrval až do středověku.

Materiály
Jak už jsem se zmínila v antice se používaly dva typy materiálu, těžší vlna a lehčí len, který toto léto znovu přichází do módy. Tento materiál je velmi prodyšný, přírodní a pro antiku typický, dají se z něj totiž vytvořit nádherná zřasená roucha. Jeho nevýhodou bohužel je, že se velmi mačká. Dnešní doba s tím ale počítá, takže se nemusíte přikovat k žehličce, aby jste si nepřipadali trapně. Další nevýhodou tohoto materiálu ve světlých barvách je jeho průsvitnost. Dá se z ní ale udělat rafinovaná přednost. Nechme se tedy zlákat ke lněným kalhotám, sukni či sáčku.

Řím - Oděv Římanů je velmi podobný řeckému. Základem je také vrstvení. Spodním oděvem je zde ale tunika intima, která byla běžná pro všechny občany od otroků, kteří mají jen tu, až po bohaté, kteří si na ni oblékají tógu. Ta je symbolem svobody, tudíž ji nesmí nosit ani propuštěný otrok. Bývala 5 - 8 metrů dlouhá a 2 metry široká. Její rohy byly zaoblené. Na tělo se aranžovala. Začínalo i končilo se u levé ruky, pravá byla volná. Takovýto proces oblékání pak trval i několik hodin. Velmi důležité bylo nařasení materiálu, někteří muži si několika záhybů vytvořili jakousi první kapsu.
Také v Římě se u žen dodržuje delší délka než u mužů. V pozdějším období se k tunice přidávají rukávy. Funkci pláště zastávala palla - nesešitý pruh látky. Její cíp sloužil také jako pokrývka hlavy.


Barevnost
Důležitým rozlišujícím prvkem v Římě byla barevnost tóg. Podle barvy lemu nebo jeho šířky se poznalo postavení majitele oděvu. Červený lem na bílé tunice nosili například senátoři nebo v užším provedení šlechtici. Panovník měl většinou purpurovou tógu zdobenou zlatem. Také vojevůdce měli svůj oděv vyšívaný zlatou nití. Chudší občané nosili oděv v přírodních barvách a římští občané čistě bílou tógu. O rozlišení u žen se postarala stola - tóga s větším řasením a ornamentálními vzory sepnutá sponami na ramenou, kterou mohly nosit jen matrony - počestné ženy, ale i zženštilí muži a umělci. Tento oděv se v pase převazoval cingulou - provázek a byl tak dlouhý, že ho ženy za sebou musely vláčet.

Účesy
Řecko - Muži nosili delší zkadeřené vlasy a vousy, které se později začaly zkracovat na bradku. Ženy doplňovaly svůj oděv obroučkou, přes kterou měly natočené vlasy. Jedním ze zajímavějších účesů je melounový - vlasy byly rozdělené do pramenů, každý z nich byl jednotlivě stočen a sepnut na temeni hlavy do uzlu. Módní byly také dlouhé vlasy na pěšinku a do uzlu.

Řím - Ženy si vlasy kadeřily, barvily a odbarvovaly. Nosily také příčesky ze světlých germánských vlasů, díky nimž vytvářely poměrně vysoké účesy. Muži si většinou vlasy stříhali na krátko. První vousy obětovali bohům. Moderní sestřih vlasů i vousů se ale často měnil, podle toho, co měl právě na hlavě císař.
Obuv
Na nohou nosili sandály, které nejlépe vyhovovaly jejich podnebí. Pouze vojevůdci, vojáci a panovníci nosili vysoké kožené boty především při jízdě na koni.

Šperky a líčení
Řekové i Římané vytvářeli komplikované náhrdelníky a náušnice. Pečetní prsteny, které nosili hlavně muži se zdobily glibtikou (vykládání drahými kameny). Ženy se líčily bílými a zlatými pudry, ale tento make-p vypadal velmi přirozeně a přírodně.

Jak se žilo
Péče o tělo byla příkladná, kdo chodil špinavý, byl nazýván barbarem. Návštěva v lázních alespoň dvakrát týdně byla společenskou povinností. Do komplexu lázní patřily mimo různých koupelí a místnosti s párou také knihovny. Návštěva v lázních měla totiž očistit nejen tělo, ale také ducha. V antice se dodržoval kult kalokagathie - harmonická jednota tělesných i duševních vlastností člověka. Tento kult úzce souvisí s Olympijskými hrami. V roce 776 př.n.l. se totiž konaly vůbec první Olympijské hry na světě. Jinou formou zábavy v Římě se stávají také gladiátorské hry.

Kdo ovlivňoval módu a společnost
Mimo panovníka tak do společenského dění začali zasahovat také sportovci a gladiátoři. Vítězové Olympijských a gladiátorských her byly totiž v antice váženými hrdiny. Stejně jako literáti a filozofové, kteří kritizovali politické dění. Díky antickým umělcům začínají mít sochaři, architekti i malíři své místo na slunci. Společnost je přestává považovat za řemeslníky, jsou "povýšeni" na umělce.

Kanelování
Pojďme se nyní podívat jak se antická móda prolíná také do antické architektury. Pro srovnání tu máme řeckého vozataje v nařaseném oděvu otroků a kanelovaný sloup. Podobnost těchto dvou děl mě praštila do očí. Kanelury na sloupech se podobají řasení na oděvu. Toto žlábkování mělo na různých sloupech různou hustotu, hloubku i šířku. Díky němu je stavba více rytmizována a rozehrává tak hru se světlem.

Nechme se znovu inspirovat
Toto období nás neustále láká a nejen umělci se k němu rádi vrací. Co nás na něm uchvacuje? Je to snad čistota linie nebo střídmá barevnost, vznešená gesta? Takto bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Zajímavých prvků ve starém Řecku i Římě bylo mnoho. Dokazuje to také fakt, že se k antickému způsobu myšlení společnost už nejednou vrátila. Vzpomeňme si například na renesanci - návrat k antice jak se jí s oblibou říká. Umělci znovu pracují podle antických předloh. Do oděvu ale antika příliš nezasahovala. Důležitá sice byla hygiena a účesy byly podobné těm, co nosily Římanky, ale střihy šatů zůstávaly složité a bohaté. Další období, jež se obrací k antickému způsobu života byl empír. U mužů sice měšťanský oděv 18. století zůstává, ženy ale rády přijímají novinku v podobě antických splývavých šatů s přestřižením pod prsy, které připomíná antické podvazovaní cingulou.
Tento střih i obuv, která se nosila za doby vlády Napoleona Bonaparte se opět vrací do módy. Empírový přestřih lichotí postavě a v oblibě ho mívaly vždy těhotné ženy, přesto ale sluší (pokud oděv padne) všem postavám.


Návrháři okouzleni antikou
Antika inspirovala také mnohé umělce dnešní doby. Z hlediska oděvu se především návrháři stále vracejí k jednoduché antické linie a stále oblíbenými prvky jsou řasení a plisování materiálu. Těmito prvky se v minulosti zabývala také Alix Gresová. Vytvářela tak úchvatná umělecká díla a nadčasové modely. Plisování použila ve své poslední "motýlí" kolekci také česká návrhářka Blanka Matragi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama