Prosinec 2006


Nixo hodinky

16. prosince 2006 v 13:06

Kolekce 2007

15. prosince 2006 v 18:03 Fashion&trends

Kdo je Rachel Zoe??

9. prosince 2006 v 20:03 Rachel Zoe
Rachel Zoe...
Její jméno znají skoro všechny celebrity.Aby ne.Bez této ženy by leckteré z nich nebyli
z poloviny tak krásné a sexy.
Styl Rachel:Maá originální módní styl.Kombinuje glammour vintage kousky s moderními trendy.Její základnou je rozevlátý bohémský styl sedmdesátých let,disko éra á la tvorba návrháře Toma Forda z devadesátých let.Jak vypadá styling á la Rachel?Poznáte ho na první pohled: Dlouhé šaty,retro vzory,velké brýle,šátky ve vlasech.
Své kamarádky oblékala na rande:Kariéra Rachel se podobá americkému snu:"Už odmalička sem byla posedlá módou.Když mi bylo 13,vzali mě naši na výlet do Paříže.Celý rok sem šetřila jako blázen,chodila sem na brigády a škudlila každý dolar z kapesného,jen abych si mohla koupit malou kabelku Louis Vuitton.Dodnes ji mám schovanou". Rachel se stala stylistkou sama od sebe:"Když jsem byla na vysoké,kamarádkám se líbilo jak chodím oblékaná.Stále častěji mě prosili o radu,co si mají vzít na rande s přítelem,na pohovor...Začala sem je oblékat.Dost mě to bavilo ,a tak mě napadlo,že bych se tím mohla živit."


Harajuku

5. prosince 2006 v 19:56

Harajuku girls dobývají svět


"Harajuku girls you got the wicked style, I like the way that you are, I am your biggest fan…" zpívá Gwen Stefani v jedné ze svých nejznámějších písní - Harajuku Girls. Ale kdo, nebo co, jsou tyto slavné dívky?

Poprvé se v centru pozornosti objevila v roce 1964, kdy Japonsko hostilo olympijské hry. Nicméně největšího rozkvětu se dočkala v osmdesátých letech dvacátého století. Zpočátku se tamní mládež věnovala tak bohulibým činnostem, jakými jsou kouření cigaret, pomádování vlasů nebo tanec. Později se však mezi nimi začali objevovat zástupci tzv. bando-zoku, tedy amatérských kapel, které se tu scházely, aby předvedly svůj talent. A některým se opravdu podařilo dobýt japonskou hudební scénu. Výkvět Japonska, který se zde tehdy shromažďoval, představoval revoltu vůči tehdejší společnosti, morálce a především pevným tradicím. Není tedy divu, že drtivou většinu tvořily ženy a dívky, jejichž práva na vlastní osobnost a rozvoj byla silně potlačována. Jejich život byl podřízen mužům - nejdříve otcům, později manželům a koneckonců i synům. Hlavní náplní jejich dne byla péče o dům a o děti, večer potom zastávaly role milých a uctivých společnic svého muže. Jednoho dne však pověstný pohár trpělivosti přetekl. Generace dívek, které měly v 70. letech 20. století už dost rozumu, se začala bouřit. Přestaly sedět v koutě a začaly se scházet kde jinde než v oblíbené čtvrti Harajuku, především v okolí místního nádraží a v prostorách parku Yoyogi.

Nešlo však jen o obyčejné sedánky s přáteli, Harajuku girls cítily a stále ještě cítí silnou potřebu vymezit se vůči konzervativní japonské společnosti, a jak lépe se odlišit než pomocí extravagantního oblečení. Kdybyste však za jejich chováním hledali nějaké hlubší morální či politické postoje dnes, už se asi nedohledáte. Z původního protestu vůči japonským konvencím se tak stala čirá zábava.
Na první pohled tyto slečny bez pochyb poznáte. Potulují se ulicemi v nejroztodivnějších módních kreacích s naprosto neuvěřitelným make-upem. Pokud se chystáte do Japonska poznávat tamní kulturu a móda vás taky tak trochu zajímá, rozhodně si nenechejte ujít nedělní Harajuku. Spousta dívek v Tokiu nežije, ale týden co týden i několik hodin dojíždí, aby se mohly předvést ve svých nových kostýmech. Téměř všechny musí přes týden nosit školní uniformy a jen v neděli mají možnost dát průchod svému stylu a vyjádřit svou osobnost.

Jakkoli se to může zdát matoucí, i tady však existují jistá pravidla. Většina dívek se připojuje k nějakému žánru, a tak nejčastěji potkáte zástupkyně velmi populárního trendu Gothic, případně Gothic Lolita nebo Gothic Maid. Ty vypadají jako viktoriánské panenky, jen s tím rozdílem, že jejich oblíbenou barvou je černá, kterou doplňují bílou krajkou.

Můžete se ale setkat i s řadou dalších stylů, jako je například Wamono (kombinuje tradiční japonské oblečení s trendy západu) nebo Decora (ten se vyznačuje ohromnou barevností šatů a značným množstvím doplňků, někdy také bývá označován jako Fruits Fashion), kterou hojně využívají autoři oblíbené mangy. Rodiče o koníčku svých dcer nemají často ani tušení. Náctileté dívky se tak potajmu kradou z domu s batohy napěchovanými oblečky, za rohem se převléknou a vyrážejí do ulic.

Není pochyb, že na současné popularitě Harajuku girls má svůj podíl zpěvačka a módní ikona Gwen Stefani, která o nich mluví jako o múzách svého posledního alba Love. Angel. Music. Baby. Při vystoupeních, rozhovorech i propagačních akcích ji doprovází čtveřice mladých Japonek ve stylových modelech z dílny Vivienne Westwood. Na adresu populární zpěvačky prohlásila newyorská novinářka Rachel Dodes pro Japan Inc Magazine: "Harajuku girls? Ty jsou teď tak oblíbené! Myslím, že parta Japonek je něco jako nejnovější kabelka od Vuittona - nezbytný doplněk."

10.léta

5. prosince 2006 v 19:24 Fashion history

Historie módy - 10. léta


Konec korzetů, ať žije podprsenka. I tak by se dala charakterizovat 10. léta minulého století, kdy se naplno začaly projevovat revoluční změny v oblékání. Sukně už nesahají až na zem, vybíjí se vzácná zvířata kvůli kožešinám - to vše patří do módy v desátých letech.

Desátá léta byla érou změn a novátorství nejen v módě. Vše začalo v Paříži příjezdem slavného Ruského baletu se svým vedoucím souboru, Sergejem Ďagilevem. Taková míra exotiky, barev a divokosti na pódiu inspirovala nejen fauvisty, ale i běžný život a módu.

Legendou mezi návháři se stal Paul Poiret, který naprosto zásadně změnil dámské odívání. Ve svých modelech přestal používat korzety a dámy konečně mohly začít po dlouhých staletích zase dýchat. V roce 1911 se Ruský balet objevil s představením, které šokovalo - Šehrezáda, plná orientálních tureckých motivů pobláznila svět. Poiret uspořádal nezapomenutelný večírek Tisíc a dvě noci, vše ve stylu orientu, Turecka a harémů s úžasnými kulisami, plameňáky a pávy. Tím do módy vnesl tuniky, harémové kalhoty a turbany. Jeho manželka Denisa byla první ženou, která nosila rovný korzet inspirovaný antikou, bez kostic a s podprsenkou. Paul Poiret, celý život obklopený ženami, dokázal zužitkovat, co se od nich naučil. Jeho dcera Marine dala jméno umělecké škole a jméno druhé dcery Rosine bylo inspirací pro první firmu na světě, vyrábějící laky na nehty. Po smrti dcery však jeho tvorba upadá, objevila se velmi silná konkurence ve formě Coco Chanel a M. Vinett. Paul Poiret zemřel v chudobinci roku 1944.

Ani během první světové války význam módy neklesá. Dokonce i pes musel ladit s oděvem své majitelky. Nosily se kožešiny exotických zvířat, některé dámy vypadaly doslova jako chodící kožešnictví. Levkart, tygr, panter..obyčejná liška byla najednou málo. Sukně se nenávratně zkracují, čím dál tím víc se do módy dostávaly šátky a šály. Některé dámy vše dovedly až do extrému a jejich šály by se směle daly použít na obtočení pěti stromů. To se stalo osudným známé tanečnici Isadoře Duncan, manželce básníka Sergeje Jesenina. Zemřela, když se její šál zapletl do kola vozu a zlomil jí vaz.

V roce 1916 poprvé vychází dnes již klasický magazín Vogue. Publikoval nákresy rób, články o módě, umění a o společnosti. Na jeho stránkách publikovali i přední satirici, známý je například bonmot "I známé dámy sotva poznáte pod kůžemi mladých levhartů a tygrů. Bond Street se proměnila v džungli."

1101112
13141516
1718192
20212223




20.léta

5. prosince 2006 v 19:21 Fashion history

Po skončení války se všichni touží bavit, uvolňují se mravy i atmosféra. Hojně se navštěvují kavárny, kde cinkají hrníčky o podšálky, bary jsou plné smíchu, tance a jazzu. Sexy barové zpěvačky se vinou kolem mikrofonu za doprovodu černošských hudebníků. Dvacátá léta představují jedno z nejpohodovějších období 20. století.


A pohodlná je i móda. V roce 1916 otiskl americký časopis Harper´s Bazaar fotografie šatů s délkou sukně do půli lýtek bez kanýrů a volánků. Byl to jeden z modelů Coco Chanel, který vyvolal pozdvižení. Na módu začínal mít obrovský vliv kubismus, který měl za následek jakousi strohost šatů a vznikl nový ideál krásy: krátké vlasy, dlouhá šíje, hubené chlapecké postavy. Tak se zrodily slavnégarsonky - ztřeštěné mladé ženy, které rády žijí "chlapecký" styl života a odrhují to vše kouřením.

Tato doba se také vyznačuje adorací tmavé barvy pleti, a tak se všichni opalovali, jak jen bylo možné. Neustálý obdiv se snesl především na černošskou krásku Josephine Baker a její taneční kreace. Víte, že tato dáma vynalezla charleston? Ve 20. letech byla společnost mnohem méně rasistická, než v dalších dekádách.

Černošská kráska a tanečnice Josephine Baker se stala módní ikonou 20. let minulého století






20. létům vládnou ženy couturiérky. Kdo by neznal Gabielle Chanel. Jako první navrhla šaty obepínající tělo - tzv. "malé černé". Soukromí si vždy nechávala pro sebe, ale její návrhy kdeco prozradily. Černá barva a čepce poukazovaly na sirotčinec, kde vyrůstala, černý kostým s velkým límcem a knoflíky zase na lyceum v Moulins. Přezdívku Coco získala v kabaretu, kde zpívala. Přátelila se se samotným Picassem, básníkem Maxem Jacobem nebo skladatelem Igorem Stravinskim.Tvorba Coco Chanel se dělí na období "ruské", kdy tvořila pláště s kožešinou, rubášky a užívala byzantské tkaniny, a na období " anglické", které je typické kabátky, svetry, barety a šperky. A proč zrovna toto dělení? Odvozovalo se od jejích milenců, kteří na ni měli veliký vliv. Do její tvorby patří i kubistický flakon k legendárnímu parfému Chanel No.5.

Další z pařížských couturiérek byla Madeleine Vionnetová, "architektka" mezi návrháři. První modely zkoušela na malých figurínách. Její šaty jsou asymetrické a šikmé, kombinuje kontrastní a nestejnorodé tkaniny, byla velkou znalkyní látek a materiálů.

Jean Lanvinová byla další přední návrhářkou tohoto období. Nejprve navrhla šaty pro svou dcerku, kterých si všimly její známé a hrnuly se první zakázky. Navrhovala podle typu ženy, dokonce i barvy vybírala podle povahy zákaznice. Byla známá svými průkopnickými názory. Neuznávala garsonky a neměla ráda strohost. Její oblečení je ženské a zdobné, lehké materiály mu pak dodaly vzdušnost. Roku 1925 vypouští na trh parfém Můj hřích. Klientky měla i v takových ženách jako herečky Marléne Dietrich nebo Mary Pickford. V 70. letech se stala prezidentkou Haute couture.

V USA je úspěšný Jean Patou a to především svým sportovním oblečením. Navrhoval pro známé tenistky a nadchly i jeho plavky.

Mezi další úspěšné návrháře patří např. Lucien Lelong, Edward Molyneux nebo Norman Norell, který navrhoval módu pro barové tanečnice.

Slavní módní designéři 20. let minulého století

Edward MolyneuxChanelJean Lanvin
Jean PatouLucien LelongMadeleine Vionnet


11010011
12131415
16171819





Klobouky a účesy - 20. léta minulého století

20_30_úče20_30_účesy



30.léta

5. prosince 2006 v 19:15 Fashion history

Móda 30. lét přinesla vystřízlivění a návrat k dlouhé sukni


Epocha 30. let byla dobou hospodářské krize a blížící se války. Zasažen byl celý svět. Po krachu na burze móda v Paříži klesá na vývozu, jelikož zájem cizinců je menší až o 70 %. Tytam jsou ty časy, kdy se stavěla Paříž na první místo.

Rozsáhlé kampaně v USA a Velké Británii přesvědčují obyvatele, aby kupovali výhradně domácí zboží. Nedostatek peněz a nezájem obchodovat zasáhl i "vysokou módu", kterou se návrháři snaží zhotovovat levněji. To mělo k jejich nevoli za následek vznik "butiků", kde se začínají objevovat konfekce slavných značek, neboli "pret-a-porter"( doslova připraveno k nošení).

Šaty se sníženým pasem a délka ke kolenům jsou již passé, sukně se opět prodlužují až k zemi a pas se vrací na své místo. Silueta je ještě štíhlejší a protáhlá, k čemuž mohou dopomoci i dlouhé upnuté rukávy. Madeleine Vionnetová navrhuje složité střihy, Coco Chanel jak je jejím zvykem naopak. Extravagantní chování se umírňuje - atmosféra ani přílišnou radost nedovoluje - a ženám zas narostly dlouhé kadeře.

Ve 30. létech vznikla první umělá vlákna (vinyl, celofán, luvisca…), ale např. Coco je odmítá. V roce 1935 se objevuje nylonové vlákno, které dá za vznik populárním "nylonkám", oblíbeným směnným zbožím vojáků během války. Strohost 20. let je nahrazena romantikou.

Pořádají se jednodenní nákupní letecké výlety do Londýna a Paříže, v módě jsou knihy a filmy, které měly obrovský vliv na módní tvorbu - hollywoodská studia produkujífilmy bohaté na nákladné toalety s odvážnými dekolty. Filmové kostýmy však brzy vycházely z módy, proto se začaly tvořit pro filmové účely doslova nadčasové šaty, neboli glamour, které by si oblibu udržely déle. Jeden z nejslavnějších tvůrců filmových kostýmů byl Gilbert Adrian. V časopisech již nefigurují aristokrati, ale herci a herečky jeko Marléne Dietrich či Grata Garbo.
Oblíbené na šatech jsou kaligrafické vzory a námořnické prvky. Móda je elegantní a užívá populární vzory rybí kosti nebo kohoutí stopy. První americký návrhář, který se prosadil v Paříži byl Main Rousseau Bocher, čili Mainboucher. Stal se dokonce šéfredaktorem francouzské verze Vogue. Uvedl na trh šortky do půli stehem a plážové kalhoty pod kolena, které jsou "in" zrovna letošní sezónu. Do popředí se dostala i tzv. "tyrolská móda" s bavorskými výšivkami a dirndly, což byla nemilá předtucha Hitlerova nástupu.

Největší osobností v návrhářství 30. let je Elsa Schiaparelliová. V roce 1933 uvedla spolu s francouzským tvůrcem Marcelem Rochasem módu širokých ramen s vycpávkami jako kontrast k úzkému pasu. V tomto desetiletí dochází k jednomu z největších propojení umění a módní tvorby, obrovský vliv měl například surrealismus, který se odrážel snad ve všem, co Elsa vytvořila.

Elsa Schiaparelliová věřila, že tradice jsou tu pro to, aby se porušovaly. Dodnes nás fascinují její nekonveční modely v podobě kusů nábytku, jídla nebo hudebních nástrojů, nebo klobouky ve tvaru boty, kuřete, moučníku, kýty či hrnce. Šaty užívala i jako hru se skutečností, např. když umístila zrcátka místo knoflíků. Dalšími motivy jsou části lidského těla, oči, rty, ruce, nohy…Elsa vytvářela dojem i záměrně zničeného oděvu, rybích šupin atd. Její vliv je cítit ještě v dnešní době.


Móda 30. let - oblečení a styl

Historie módy – 30.létaHistorie módy – 30.létaHistorie módy – 30.léta

40.léta

5. prosince 2006 v 19:13 Fashion history

40. léta, období ošizené módy


40. léta byla ve znamení frustrace a nedostatku. Tímto procházela i móda, na kterou bylo stále méně času, peněz i materiálu. Nedostatek ale zapříčinil, že se začaly nosit věci, které máme tak oblíbené dodnes - tříčtvrteční kabát, úzké sukně a zrušily se kapsy. Po válce začal navrhovat úžasný Christian Dior a přinesl jednu ze svých nejslavnějších kolekcí a stylů, New look. Krinolíny, korzety a vosí pas, to charakterizuje jeho převratnou kolekci.

A je to tady - 2. světová válka. Tvrdá realita zničila kromě životů i romantiku a radost. Mnoho umělců emigrovalo z Evropy do Ameriky, kde začínají žít. V Paříži přesto móda žije dál...Nosí se hranatá vycpaná ramena, úzký pas, úzká jednoduchá skukně..jako by ani na módu nebyl čas a peníze. Šaty se šily ze záclonoviny a zkracovaly se, všeho byl krutý nedostatek a na látku sukní už vůbec. Dokonce i kapsy se zrušily, bylo to plýtvání materiálem. Mezi módními domy, které mohly pokračovat ve své činnosti byly i firmy Marcel Rochas, Robert Piguet a jacques Fath. Pokud vám tato jména nic neříkají, brzy již budete vědět, o koho jde. Marcel Rochas v době války zaměstnával mladého Christiana Diora, Pierra Balmaina a Huberta de Givenchy. Tříčtvrteční kabát, dnes tak obíbený, pochází z dílny domu Rochas.
Jacques Fath se k módě dostal až poté, co si vyzkoušel účetnictví a herectví. Nesmrtelnost mu zajistily šaty bez ramínek, silueta přesýpacích hodin, knoflíky z ořechu nebo velmi úzká sukně. Dámy mu za to asi nepoděkovaly. Na scénu v té době přichází i Christobal Balenciaga, který navrhoval pro madridskou smetánku.

Je po válce a Christian Dior přivádí na svět tzv. "New look". Je smutné, že jeho první kolekce v roce 1947 propadla, na new look nebyl svět módy ještě připraven. Vše se zdálo být až marnotratné a na to v poválečné době nebyl nikdo zvědavý. Pierre Balmain si otevřel svůj salon v croce 1945. Navrhoval šaty bez ramínek a s květinami ve výstřihu. Velmi si ho obíbily dámy ze Spojených států, protože jeho modely sedly i jejich korpulentním postavám.
Evropa v poválečných letech zavedla na módním trhu systém podpory vlády. Vyráběly se takzvané " utility" - účelové oděvy. Konkrétně se jednalo o značku CC41. Jako vše podporované vládou byla tato značka oficiální a měla svá pravidla. Mezi tato pravidla se zlatým písmem zapsalo co nejmenší použití materiálu. Britky byly podporovány při přešívání svých starých modelů, vydatně jim v tom radil časopis Vogue. Alespoň takto se udrželo zdání kreativity. Velmi oblíbené byly vlastenecké motivy, renomé si vydobil Brit Hardy Amies. Ten žil a tvořil v Londýně., právě pro oficiální značku CC41. Tato oficiální politika velmi výrazně pomohla přijetí konfekce jako standardu. K "moci" se dostává firma Marks&Spencer. Na odbyt jde hodně sportovní konfekční oblečení. Mezi návrháře, kteří si dokázali vyhrát i v tomto neveselém období patří i Vera Maxwell. Tato výjimečná žena dostala ve 40. letech Oscara za módu. Ve 40. letech se také poprvé setkáváme s "módou ulice", která je v této epoše propojena s jazzem.

img2_LaubovaVierkaimg3_LaubovaVierkaimg4_LaubovaVierkaimg5_LaubovaVierka

50.léta

5. prosince 2006 v 19:09 Fashion history

Po válce celý svět očekává lepší budoucnost. Přestože se svět příliš nemění, objevují se jistá nová pravidla a v módě to platí stoprocentně. Svět sice kritizuje Diorův "New look", ale ženy zaškrcený pas, vysoké boty deformující nohy a podpůrné podprsenky podstupují dobrovolně. Z modelek a holywoodlských hvězd v časopisech čiší sebevědomí, ale pořád je v módě znát, kdo patří mezi smetánku a kdo si nemůže dovolit několikery šaty z dílen haute couture.

V 50. letech ale začíná promlouvat pragmatismus a obchod. Ustupuje se od precizní, složité a dokonalé řemeslné práce, podpora směřuje spíše k pret-a-porter. Pret a porter, tedy modelová konfekce, přebírá pomalu otěže na úkor haute couture. Ta ztrácí na důležitosti.

V té době je také vývoj módy velmi ovlivněn politickými událostmi. Studená válka se podepsala na všech, tedy i módních návrhářích. Ale nejen tato událost ovlivnila módu. Mezi další zásadní okamžiky můžeme zařadit i smrt Jospia Stalina v roce 1953 a korejskou válku, která začala o rok později. To jistě nebylo všechno, ale tyto události ovlivnily svět módy nejvíce.

Co se týká prezentací módy jako takové, došlo k mnoha revolučním změnám. Objevuje se nový způsob módních fotografií. Modelky začínají být foceny venku, nejsou jen zavřené v ateliérech. Dále se prvně rozjíždí trend "topmodelek". Mezi nejžádanější patřila Bettina, Dovima a Susy Parker.
Nejvýznamější návrhář této dekády, Christian Dior vytvořil hned z kraje desetiletí několik siluet, které byly naprostou - a někdy i opovrhovanou - novinkou: princesové šaty (bez pasu, po celém těle, rozšiřovaly se a končily v půlce lýtek), dále siluety "H", "A" a "Y" (zužené sukně v lemu), "new look" je však i přes protesty nejzdařilejší.

Na scénu vstupuje také Hubert de Givenchy. Přátelil se se spoustou dalších významných návrhářů jako je Lelong, Fath, Piguet, Schiaparellliová a Balenciaga. Svou prní kolekci uvedl v roce 1952 a zanedlouho jeho siluetu "A" objevila sama Audrey Hepburn. Šaty od Givenchy se objevily v řadě filmů.. mezi nejznámější můžeme zařadit Snídani u Tiffanyho s nezapomenutelnou, křehkou a elegantní Audrey.

Roku 1954 se do světa módy vrací Coco Chanel se svým snad nejslavnějším kostýmkem s ozdobným lemem a lehkou halenkou. Co by byl kostýmek od Chanel bez spousty falešných perel a korálků.
Ani Itálie nezahálela a v 50. letech se prosadila na světovém trhu, stal se takzvaný "italský zázrak". U jeho zrodu stál Renato Crotti, který zavedl pletací stroje. S jejich použitím doško k šíření italských svetrů do Spojených států a do Německa. Popularita italské módy byla najednou tak vysoká, že francouzští návrháři začali mít strach z konkurence. Itálie se totiž do povědomí lidí zapsala i díky italským hercům a filmům točených v italských městech. Itálie se stala turistickou destinací, místní jídlo a káva se rozšířily i do USA. Italský temperament vdechl módě nový život, šťávu a švih.

Jedním z talentovaných Italů, kteří se prosadili ve světě, byl Emilio Pucci di Barsento. Byl to šlechtic, jehož návrhářská kariéra začala v podstatě náhodou. V roce 1947 se náhodně objevil na snímku módní fotografky Toni Frissell v kombinéze, kterou si sám navrhl. To mu zajistilo dostatečnou slávu a odstartovalo tvorbu dalšího sportovního oblečení. Zavedl svoje modelové domy na Capri a ve Florencii.

Byl skvělým lyžařem, možná právě to mu pomáhalo navrhovat pohodlné a zároveň módní oblečení pro sportovce. Používal velmi charakteristické barevné a výrazné tisky, ve kterých se nechal inspirovat italskou historií. Stejně vzoroval i sportovní oblěčení, k lyžařským bundám přidělal zipy a manžety.

Idoly 50. let

dean, james

Mezi další výrazné umělce patřil "Zlatý chlapec Itálie", Valentino Garavani. Byl žádaný a oblíbený, jeho eleganci a ženskost obdivovala dokonce i Jacqueline Kennedyová.

Co tedy dala světu Itálie? Jsou to kalhoty capri, ponča s třásněmi, "toreadorské" kalhoty, pletené živůtky s odhalenými rameny a již zmíněný temperament.

A co se dělo ve Spojených státech? I tam se přece vyvíjela móda. V té době hrají velkou roli teenageři, vše se přizpůsobuje jejich oblečení, životnímu stylu, rock'n'rollu, bouření a motorkářům. Kdo v té době neměl koženou bundu, jako by neexistoval. Mladíci se shlíželi v "rebelovi bez příčiny" Jamesi Deanovi a božském Elvisovi, slečny v Brigitte Bardot a nezapomenutelé Marilyn Monroe. V této době vzniká i panenka Barbie s účelem, aby se malé dívky seznamovaly s modely haute couture.


60.léta

5. prosince 2006 v 19:05 Fashion history

60. léta


Právě se nacházíme v nejrevolučnějším období v historii módy a všem nám vládne motto: nové je lepší, než staré. Ve středu zájmu jsou mladí lidé, kteří dávají za vznik "stylům ulice"- neboli street looku- a ty se derou na svět jako houby po dešti. Pokud dříve existovaly, byly jen hodně okrajové, ale teď udávají tón celé společnosti.


Móda šedesátých let však byla ovliněna také sociální situací, kdy společnost žila popem, hlavním tématem byl let člověka na Měsíc a mladí si s radostí užívali sexuální revoluce (ostatně, kdo by si ji rád neužíval). Určitou roli hrála i politika, především kontroverzní válka ve Vietnamu nebo boj za lidská práva.

Hlavním cílem tohoto desetiletí bylo šokovat. A kde jinde jít tvrdě proti proudu než v multikulturním Londýně. Oproti tomu taková Francie si zachovala svou vznešenost a honosnou módu, tím ale u mladých módních "revolucionářů" samozřejmě nemohla uspět, a tak zaznamenala úpadek.

Snad největším idolem doby je vychrtlá a rozpustilá modelka Twiggy s obzvlášť dívčím vzhledem. Své dlouhé štíhlé nohy zdůrazňovala díky nové revoluční délce sukní - mini. Kdo byl však jejím prvním návrhářem není jasné. Ženy by své oblíbené mini určitě raději připsaly Mary Quantové, je ale stejně tak možné, že tento skvělý "vynález" vypustil do světa Pařížan Courréges.


Díky své toleranci a uvolněné atmosféře přebírá hlavní roli Londýn, kde se mísí všemožné styly a kultury. Obrovský vliv mají muzikanti a to především legendární Beatles nebo Rolling Stones v čele s charizmatickým Mickem Jaggerem. Díky těmto boybandům nastal velký boom v pánské módě. Ten byl ovšem největší až v 70. letech díky hnutí glam, kterému dal vzniknout David Bowie se svými odbarvenými vlasy, nalíčením, trřpytkami a botami na podpatcích.

Je rok 1967 a v Británii je konečně povolena homosexualita a ovzduší tak připomíná období pohodových 20. let. Na ulicích vídáme odvážné a výstřední oblečení s pop-artovými potisky (asi jen těžko by se hledal někdo, kdo neměl Warholův barevný portrét Marilyn Monroe, ať už na tričku nebo na zdi). Vzniká tzv. unisex, což znamená stejné prvky v oblečení pro muže a ženy, a je pravda, že v 60.letech mnohdy ani nepoznáte, zda se jedná o muže či ženu. Ale nepřipomíná vám to nedávnou módu?

Nejsilnějším stylem ulice, který se však zrodil nejdříve v salónech, bylo hnutí hippies

Typickými prvky jsou čelenky, džíny do zvonu, květinové výšivky, indiánské perelíny, šperky i pro muže, etno prvky, odhalené části těla a průsvitné materiály. Členové hnutí vyznávali magické kulty, mimosmyslové vnímání a v této době vznikl také první horoskop. Jejich slogan "Make peace, not war" poukazovalo na délku války ve Vietnamu. Věřili, že "láskou lze spasit svět".
Móda zaznamenala velkou provázanost s uměním a to se stylem op-art (Victor Vasarely) a již zmíněný pop-art (Andy Warhol). Hudebními ikonami jsou vedle Beatles a Stoneů skupina Doors v čele s Jimem Morrisonem, zpěvačka Janis Joplin a geniální černošský kytarista Jimi Hendrix.

A ještě pár slov o (nejen) tehdejších modních tvůrcích: Mary Quantová vynalezla kromě možné minisukně i kalhotový kostým a byla oblíbená i revolučním užívání materiálu. Na scénu nastupuje Yves Saint Laurent, který se ujímá vedení salónu po smrti Diora. V Paříži byl ale nepochopený, a tak ji opustil. Po svém návratu bylo jeho místo nezákonně zabráno Marcem Bohanem a Y. S. Laurent se rozhodl otevřít vlastní modelový dům. Už jako mladý byl velmi talentovaný a měl před sebou vskutku zářivou budoucnost.

Pierre Cardin jako jeden z prvních rád experimentuje s materiálem. Originální Paco Rabanne zhotovuje své šaty zase z materiálů přímo neoděvních. Legendární jsou jeho modely z kovových plíšků, plastů, plexiskla a podobně. Itálie je nadobro uznávaná a chce tvořit i svůj vlastní rukopis. Typický je důraz na materiál. Centrem je Řím, Florencie a Milán.
Na konci 60. let ale revoluce pomalu slábne a její kola se začínají zadrhávat.

1234




Co se nosí na ulici

5. prosince 2006 v 18:53 Streetstyle

Co se nosí na ulici


České ženy by se daly rozdělit do dvou základních skupin.Ty, které jsou "obětí" módy a slepě ji následují a to většinou oblékáním se v obchodních řetězcích a ty, které jsou originální, na první pohled zapamatovatelné a mají svůj styl.


V šatníku každé z nás asi najdeme více kousků na denní nošení, nikoli společenské šaty. Takové oděvy se dají nazvat streetová móda, vyrážíme v nich do ulic, na schůzky, na nákupy a večer za zábavou. Žádné z nás nechybí džíny, máme na výběr z několika druhů a barev triček, nějaká ta košile, bundička či sáčko. Vše to, v čem je nám pohodlně a cítíme se dobře.

Přesto, když se zaměříte na dámskou streetovou módu a rozhlédnete se kolem sebe ,zjistíte, že minimálně dvě třetiny všech žen jsou příliš konvenční. Bojí se nových barev, nových trendů a po nějaký čas si je nejdříve okukují, než aby je zkusily a zhodnotily se v zrcadle. Neměly bychom se bát kombinovat a zkoušet nové věci, a pokud jsme mladé tak tím spíš. A samozřejmě se nevyhneme ani tomu, že ve snaze být za každou cenu módní, některé sáhnou i po padělcích, které zdánlivě, opravdu zdánlivě vypadají jakou originály např. od tvůrců Dior, Dolce&Gabbana či Louis Vuitton. Ale proč? Chceme ze sebe dělat něco, co nejsme?

Co je podle vás nejrozšířenější ve streetové módě? Určitě jste uhodly. Jsou to džíny, každá z nás má minimálně dvoje ve svém šatníku. Je to věrný a trendový oděv, ke kterému se hodí jak barevně, tak i stylově téměř vše. Aktuálně, teď džíny dole u nohavic rozšířené na které jsme byly zvyklé, ustupují do pozadí a trendové jsou rovné až tzv.: "cigaretky" či "mrkváče" tmavé barvy. A když se rozhlédnete po ulici, která z nás na ně má odvahu?

Některé ženy si džíny zvykly nosit i na tak trochu lepší akce než je nakupování s kamarádkou. Postačí k džínům sladit nějaký elegantní zajímavý vršek, kabelčička v barvě botiček na podpatku a pár vhodně zvolených doplňků a rázem z nás je dáma. Džíny jsou takový malý zázrak, střihově vhodně vybrané sluší každé a cítíme se v nich pohodlně, samy sebou.


K džínům nejlépe padne nějaké sáčko. Dříve byly dosti oblíbené různé druhy bundiček, teď vídáme nejvíce kombinaci džínsů a sak, doslova na sto způsobů. Některé ženy mají rády saka sportovnějšího charakteru, jiné elegantní. Ale na jednom se shodneme, sportovní styl skombinovaný s elegancí žádné z nás neuškodí, spíše naopak.

Každá moderní žena dbá i na doplňky, poslední dobou ženy berou ohled na to, aby jim ladila obuv s kabelkou či s nějakou větší taškou popřípadě i s páskem a dalšími doplňky. Což je skvělé. Hodně si dámy oblíbily větší tašky ve kterých najdou místo všechny věci, které každý den potřebuj - a že jich je. Na ulici hodně vídáme tašky a lá Louis Vuitton, ale drtivá většina tašek s kterými se majitelky pyšní, nejsou bohužel originálem.

Další nepostradatelnou věcí streetového outfitu je obuv. Některé ženy jsou zvyklé na celodenní nošení podpatků a zvládají v nich vše, co potřebují, ale asi většina žen, když přijde ze zaměstnání, ráda si na nožky obuje pohodlné botičky. Takové, ve kterých nemusí sledovat dlažební kostky a bez obav může okukovat výlohy módních obchodů. Ted' jsou módní botky, které nám tak trochu nahrávají k ploché obuvi. Jsou to různé druhy balerínek a veliký úspěch také zaznamenávají tenisky například známé ´conversky´. Na zimu podle trendů obujeme "jezdecké" kozačky hnědé barvy, které se nosí už druhým rokem.

A jak už jsem řekla, pak je tu i ta menšina, která nemá problém být jiná, značně odlišná a jít proti udávaným trendům a uniformitě. Jsou to sebevědomé a originální dámy, které vědí moc dobře, co nosí a své oblečení umí prodat. Nenechají si do svého stylu mluvit i za cenu toho, že se za nimi lidé nechápavě otáčí. Pokud jde o mladé, jsou to styly jako hip hop, drsný punk, rock, květinoví hippies a další. Když takové mladé potkáme, máme o nich jasnou představu jakým asi životem žijí, jakou hudbu poslouchají, … na první pohled vyjadřují svou osobnost a to, jací jsou.

Ale undergroundové módní styly u nás spíše přežívají, než aby konkurovaly kolekci uniformních modelů nadnárodních firem. Ve srovnání s jinými státy má u nás nabídka "nezávislého" a cenově dostupného oblékání, stále co dohánět. Téměř jedinou alternativou pro mladé, kteří se chtějí ubránit logům nadnárodních firem, je streetová móda. Avšak prodejny skutečné streetové módy v Praze se dají lehce spočítat na prstech jedné ruky.

Ať vyznáváme spíše tu klasičtější módu ulice či jdeme proti stylu a jsme za každé situace originální, jedno je jisté, každá z nás by měla nosit to, v čem se cítí dobře, v pohodě. A ne být pouze slepými ovečkami v rukou módních světových návrhářů a obchodních mezinárodních řetězců.







70.léta

5. prosince 2006 v 18:48 Fashion history

Sedmdesátá láta - Hluboká individualita s afrem na hlavě


Tuto epochu lze jen těžko definovat a může působit až schizofrenně. Vedle sebe se vyskytuje mnoho individuálních postojů a stylů. Heslo šedesátých let, že nové je lepší, už zdaleka nemá takovou váhu a dokonce se módní tvůrci opět začínají ohlížet do minulosti.

Haute couture se nachází v totálním úpadku, kdežto na povrch se nyní derou výrobci konfekcí a pret-á-porter a najímají si seč mohou své vlastní stylisty. Sedmdesátá léta jsou jakýmsi "obdobím bez vkusu", což se jim dlouho vyčítalo. Na ulici to opět vře a rodí se nové styly - "glamrock" ,hýřící těmi nejbizarnějšími výstřednostmi; černošská výsada "funky" plná výrazného a eroticky laděného odívání zdůrazňující osobní úspěch; anarchistický "punk", jehož znamením je potrhané oblečení plné cvočků, barevné číro na hlavě a především heslo No future (Není budoucnost) nebo "b-boys" typické pro hip hop, graffiti a tanečníky break-dance…

Móda je zachvácena stylem "disco" - užívá fluorescenční barvy, bláznivé módní doplňky, dresy, body, úplé legíny (nevybavuje se vám Madonna?)…, a na světě se zjevuje tzv. antimóda. Velký vliv má etno a afro účesy.

Největší vývoj nacházíme u džínsů - dělají se potrhané, špinavé, oprané, bokovky, s výšivkami, flitry…A po třiceti letech je to jako mávnutím kouzelného proutku zpět.

Yves Saint Laurent používá retro styly a etno - kozácké pláště nebo orientální rozevláté šaty. Navrací se také k sofistikované módě a vytváří tvídové kostýmky. Paříž opět nabývá na důležitosti a je zahrnuta mezi centra módy jako Londýn, Milán, New York a Tokio. Se sílou Paříže roste i síla Japonců, kteří brali Pařiž jako odrazový můstek.


Jedním z japonských návrhářů byl Issey Miyake, jehož vzorem byl psychedelický Londýn. V tvorbě se vracel k Japonsku - textiliemi, vzory… Používal četné vizuální efekty, např. zmačkal a skládal látky a všemožně s nimi experimentoval. Záměrná devastace nacházela inspiraci v Else Schiaparelliové. Miyake vytvářel něco nového a byl si toho dobřě vědom.

Dalším talentovaným a oblíbeným Japoncem byl Kansai Yamamoto se svými výšivkami a tisky. Jedním z nejznámějších tvůrců z této země byl a je Kenzo Takada. Do šedých a smutných ulic přinesl pestrobarevnost a výstřednost.
V ostatním světě vládla svými elegantními a funkčními úplety v tlumených barvách (jako šedá a béžová) Sonia Rykiel. Rebelkou mezi módními tvůrci byla Vivienne Westwood. Ta se snažila šokovat a provokovat, co to šlo. Známé jsou její trička s potiskem porno obrázků, obojky a kožené obleky ve stylu punku. Giorgio Armani byl pravým opakem ke svému krajanovi Versacemu. Zženštil pánskou módu deformací sak. Američan Calvin Klein šokoval svými kontroverzními reklamami. Navrhoval hlavně sportovní módu a vynalezl nový střih džín těsně obepínajících nohy.

Je jasné, že móda ulice velice silně zasahuje do tvorby předních světových návrhářů, kteří se jí nechávají často inspirovat. Vždyť ale kde ujinde hledat nové nápady, než mezi lidmi na ulicích.



img_1img_2img_3img_4


80.léta:-)

5. prosince 2006 v 18:45 Fashion history

80. léta - luxus, disco, kýč


Móda osmdesátých let, která se nyní po dvaceti letech vrací zpět, byla snad tou nejvýstřednější a nejbláznivější v historii módy. Jakoby každý chtěl strhnout veškerou pozornost pouze na sebe. Politika hrála v tomto období velkou roli - ekonomika se rozhýbala a růst příjmů se značně odrážel i v přeplněných šatnících.

Kultura se stala byznysem a móda téměř vládcem světa. Nikoho už nezajímaly rozdíly v oblékání mezi mužem a ženou, protože hlavní přeci bylo mít dokonalé tělo. Západní svět konečně zjistil, že existuje daleko starší historie, než jen ta jeho, a tak zaznamenávala boom japonská estetika a asymetrie.

Pro tuto dekádu jsou typické až jevištní balonové sukně a přehnaně velká ramena symbolizující nenasytnost. V podstatě jsou tu neomezené možnosti, nosilo se opravdu vše možné i nemožné. Toto období se leskne slávou a úspěchy a do všeho mluví peníze. Móda je divoká, s erotickým nábojem a minimalistická. Náhle se vyrojilo nespočet nových fotografů a módních návrhářů, ale zdaleka ne všichni se na výslunní udrželi delší dobu. Ve společnosti jsou ovšem i přes tu záři světel veliké sociální rozdíly. Ty chudší a méně úspěšné rozčilují v Británii pro tehdejší léta typičtí "yuppies" (young urban professionals) - velmi bohatí a rozmazlení mladí muži, kteří se rádi ukazovali a vystavovali na odiv svůj majetek a atletické tělo. Zkrátka prototypy mladých snobů, které bychom zajisté nikdy nepotkali v metru nebo v autobuse.


Ikonami doby se stala zpěvačka Grace Jones s hranatými křivkami těla; dnes stále a snad ještě více uznávaná Meryl Streep, jejíž film Vzpomínky na Afriku zpopularizoval koloniální módu a zpěvačka Cher, která napřestala šokovat svými síťovanými a téměř vše odhalujícími oblečky (a dnes i počtem plastických operací).

Jedním z nejvýznamnějších návrhářů Francie (nejen) 80. let je Jean Paul Gaultier. Zavedl do módy např. sukně pro muže. Hraje si s oblečením a ukazuje v něm svůj smysl pro humor. Proslavily ho i kuželové podprsenky a korzety pro výstřední zpěvačku Madonnu.

Christian Lacroix pracoval nejdříve pro Patoua, poté si založil vlastní modelový dům v Paříži v roce 1985. Vyznačoval se barokními vlivy, zvláštní barevností a hrou s materiálem - vyšívání, sešívání… Do haute couture přinesl pohled mladého člověka, jehož oděvy jsou luxusní a mladistvé.

Giorgio Armani byl pánem sak. Ta pánská byla dekonstruovaná a uvolněná, zatímco do dámských přinesl silně maskulinní prvy, ostré tvarování a předimenzovaná ramena.

"Císař Karel", Němec pracující v Paříži, to je Karl Lagrfeld. K módě se dostává již v 70. letech. Jeho styl se mění spolu s tím, pro koho navrhuje (Chloe, Fendi, Chanel…). Inspiraci měl v Else Schiaparelli, když surrealisticky položil na hlavu klobouk v podobě židle.

Japonka Rei Kawakubo pobuřovala svými roztrhanými modely a rubáši s dírami. Nesnášela dokonalost a milovala černou barvu. Zastávala se stylů ostatních japonských návrhářů.

Vivienne Westwoodová proklamovala "antiyuppiovskou" módu. Svou tvorbou demonstrovala proti aktuálním problémům společnosti jako sociální nerovnos, první případy AIDS nebo výbuch Černobylu. Byla napadána za nenositelnost a jako první navrhla šaty "naruby".

Domenico Dolce a Stefan Gabbana úchvatně černobíle zobrazili minulost Itálie, mafiány, sicilské vdovy, gangstery a získali si tím i Madonnu.

Jedním z vůbec největších jmen světového návrhářství je Gianni Versace. Kombinoval vkus a naprostý kýč. Co bylo původně skandální, to se stalo jeho rukopisem. Svou inspiraci nacházel v postavě prostitutky - vytáhl ji do prostředí haute couture a obdivoval její ženskost. Versace netvořil pro střední vrstvy, patřil mezi vysokou společnost tělem, duší i tvorbou. Jeho modelky častokrát trpěly v modelech z kovových síťovin nebo pod byzantským křížem. Měl velmi oblíbenou kaligrafii, bral inspiraci u Warhola, Picassa, v baroku a v antice. V roce 1997 byl zavražděn a jeho smrtí trpěl celý módní svět.


Hip hop

5. prosince 2006 v 18:42

Jak se oblékají vyznavači hip hopu


Denně se s tímto stylem setkáváme v televizi, časopisech, rádiích, na koncertech a mnohdy i na ulici. Hip hop hýbe celým světem. Jeho kořeny jsou zakotveny v kultuře amerických pouličních gangů.


Mohlo by se zdát, že při vyslovení slova "hip-hop" se vám vybaví černoští mladíci ověšeni tunami zlata, ve vytahaném a zbytečně velkém oblečení a v botách, o které každou chvíli zakopnou. Není to ovšem pravda. Pokud si něco takového myslíte, je to naprosto zkreslené, mylné a jste vedle.



Hip hop neomezuje, jestli jste muž či žena, afroameričan či běloch, starý nebo mladý. Hiphopperem může být kdokoli, kdo má k tomuto stylu "citový" vztah. Být správným hiphopperem také znamená se oblékat podle tohoto hudebního stylu. Ovšem nestačí jen vypadat jako hiphopper, musíte se tak také cítit.



V polovině 90.let se začalo prosazovat "gangsta styl" neboli oblečení inspirované vězeňským stylem. Velké kalhoty se začaly právě původně nosit ve vězení, neboť se do nich vešlo daleko více než do upnutých. Začaly se nosit vojenské bundy s kožešinou na kapuci, teplákové soupravy, flanelové košile, boty a to především armádní a farmářské, ale také takzvané "číny". Do módy hip hopu se postupem času vloudila také elegance, ale ne elegance typicky uhlazená. I tento prvek přetrval dodnes, i když ne v původní míře.



Pravdou zůstává, že k hip hopu neodmyslitelně patří zlaté a platinové mohutné řetězy s velkými přívěsky. U hip hopových star především s nemalým počtem drahých kamenů a to hlavně diamantů. Zlato je in a tak ho můžeme také vidět v ústech nejednoho "hoppera". Velké prsteny či víceprsté prsteny jsou součástí image. Mezi doplňky můžete také započítat kšiltovky, které bývají na hlavě převážně šikmo nebo kšiltem dozadu. Hoppeři nenosí jen kšiltovky, ale také šátky či DooRag (něco jako šátek).

Jaké pak obutí zvolit? Obuv není jen tak ledajaká. Hiphoppeři nosí volnější obuv s velkým povoleným jazykem a širokými tkaničkami, které z pravidla nezavazují "na mašličku", ale ani je netahají po zemi. Budete-li si chtít takové boty pořídit, zajděte si do specializovaného obchodu. Několik takových naštěstí u nás funguje.

Co se týče oblečení, zde platí, že čím níže máte rozkrok u kalhot, tím větší jste frajer. Pravidlem bývá, že jsou posazené velmi nízko, tak že odkrývají spodní prádlo. Tento záměr mnohdy odkrývá značkové prádlo, na kterém si nechává záležet snad každý.

Trička jsou jak jednobarevná, tak s potisky či nápisy. Když mikina, tak jedině s kapucí. Nevyhýbají se ani košilím, ale nejsou to žádné "elegantní" košile s manžetovými knoflíčky. Pod košili si zásadně oblékají tričko, nejčastěji bílé barvy. Hoppera můžeme také vidět v jednobarevném nátělníku.


To by bylo oblečení pro hoppery. A co hopperky? Ani ty nepřichází zkrátka. Pokud si nedokážete představit, v čem chodí ženy žijící hip hopem, podívejte se třeba na známou rapperku Missy Elliot. Má svůj styl, je svá a pro mnohé je příkladem. Nosí výrazné šperky, náušnice, řetízky, přívěšky, prsteny. Na hlavě jí snad nikdy nechybí kšiltovka. Bundičky, mikiny, sukýnky, trička, trika, teplákové soupravy a další a další. Bez obav si vezme na sebe kozačky a nebo tenisky. Kloubí prvky ženskosti a klasického hip hopu.

Dámská a pánská móda byla prakticky do 90. let stejná. Kimmora Lee Simmons je ženou, která se to rozhodla změnit. Navrhla svou vlastní kolekci, kde se kloubí něžnost ženy, jejího půvabu a krásy. Dala vyniknout ženskosti i v oděvním odvětví, které je inspirované právě tímto hudebním stylem. Její kolekce se zrodila pod názvem "Baby Phat".

Nejznámější hip hopová skupina 90. let Wu-Tang-Clan neovlivňuje jen hudební scénu, ale také začali působit na poli oblékání. Od roku 1995 vyrábějí vlastní kolekce oblečení pod značkou Wu-Wear. Již zmiňovaná hopperka Missy Elliot se v roce 2002 dala na dráhu návrhářky a vrátila se k původní hip hopové módě z 80.let.

Nyní vytvořila další svou vlastní řadu oblečení ve spolupráci s firmou Adidas a vznikla tak kolekce Respekt M.E. (M.E. = Missy Elliot). 50 Cent má značku G Unit, Eminem má svou kolekci Shady, Jay Z vlastní módní značku Rocawear, Diddy má pod svými křídly oblečení s názvem Sean John, jméno hoppera 2Pac R.I.P. patří ke kolekci Makaveli.


Na českém trhu je dostupné především oblečení značek Mass, Fokuz, Moro, Prosto, Clinic, Illmatic, Sean John, New Era, Soul, Nike, Adidas, Ecko, Southpole, MC, Pucca. Jak tomu bývá i u hudebních prvků, které se mnohdy prolínají, nejinak je tomu i u módy. Prvky hip hop módy můžete také vidět u skaterů a raperů.

Unikátní kousky můžete pořídit jedině ve specializovaných prodejnách, kterých je zatím u nás jak šafránu. Pokud si budete myslet, že vám pomůže internetový vyhledávač, zobrazí se vám několik málo prodejen jen v těch největších českých městech. Některé obchody také nabízejí prodej na dobírku, což vám stroprocentně zpříjemní nakupování a odpadne vám tak například cesta do vzdáleného města. Zkrátka pokud jednou dobře vyberete oblečení podle svých představ, vracejte se pro další a další.

Hvězdy hip hopu

HiphopperMissy ElliotSean P. Diddy

90.léta

5. prosince 2006 v 18:39 Fashion history

90. léta, období topmodelek

V počátku 90. let móda už nevěděla, kam se dál posunout, každý si šel za svým a prosazoval svoje ego. Neexistovala jednotná móda, ani jednotný styl. Charakteristická je až "nebarevnost". Obzvlášť se řeší otázka ekologie, a tak se vynalézají nové syntetické materiály, které vypadají jako přírodní. Co se týče materiálů vůbec, přestává se rozlišovat mezi pánskými a dámskými nebo sezónními.


Dalším vlivem bylo otevření hranic mezi Západem a Východem, což značně přispělo k rozvoji módy na Východě a naopak se vnesly nové inspirace do módy západní. Muž je konečně naprostou součástí módy. Vždy býval v ústraní, tvořilo se především pro ženy a muži vyjadřovali spíše tu duchovní stránku. "

In" jsou i gayové a lesbičky, jejichž obrázky jsou vidět všude v reklamách, televizi a časopisech. Jsou krásní a pravidelně mezi nimi panuje sexuální napětí. Dochází také k parodování značek - např. místo trojúhelníkového znaku Adidas se vložil list marihuany (těžko říci, kde se inspirovali prodejci na našich tržištích).

Naprostým fenoménem se v tomto období stávají topmodelky, které patří mezi jedny z nejbohatších a nejobdivovanějších lidí světa, např. Cindy Crawford, Claudia Schiffer, Naomi Campbell nebo Linda Evangelista. Přítomnost topmodelek byla žádaná na každé důležitější akci.

Svět zachvátila reklama a tomu se musejí podřizovat i návrháři. Už nejde jen o jejich šaty; aby se udrželi, museli se ukazovat vždy a všude, kde jen bylo možné - pokud možno ve společnosti krásných žen a mužů.

Móda začíná být inspirována pouličním stylem grunge - po vzoru legendárních kapel jako Nirvana, Alice in Chains, Pearl Jam nebo Soundgarden se mladí oblékají do poničeného, vytahaného a vybledlého oblečení. No a to, co se běžně nosí na ulicích, si návrháři nechávali draze zaplatit. Brzo se však nikomu nechtělo dávat vysoké sumy za "hadry jako ze sekáče", takže vypočítavost módních tvůrců dostala vale.

Idolem se stávají vychrtlé modelky (Kate Moss) a to je jedna z hlavních příčin stále aktuálních problémů s rozšiřující se anorexií. Tak, jako se z akademismu oddělil realismus v 19. století, i v devadesátých letech je konec dokonalosti a panenek Barbie a nahrazuje je reálná žena; nedokonalost, rozlišnost a i vady na kráse začaly být předností a zajímavostí. Mám však pocit, že se něco opravdu hýbe až teď a teprve nyní svět vystřízlivěl z extrémní štíhlosti a vrací se k plným ženským tvarům.

Belgičan Martin Margiela užíval výhradně recyklované textilie a tvořil "nedokonalou" módu. Jako první se na jeho molu objevily bledé modelky, které vypadaly jako výrostci z příměstských slumů. Díky Calvinu Kleinovi a Donně Karan se stalo tetování a piercing hitem a neodmyslitelným módním doplňkem. Zanedlouho však móda bledých a "nehezkých" modelek odezněla a na mola se vracely krásné ženy a vyzývavá móda. Opět se setkáváme s retro styly, návraty k dávné minulosti až k usedlým 50. létům - to ale moderní ženy odmítaly nosit. "Nová žena" se dělila do tří skupin: moderní, exotická a sportovní. Každý si vybral podle svého, jednotný styl zkrátka neexistuje.

Do popředí se dostávají tři velmi talentovaní Britové: John Galliano, Stella McCartney a Alexandr McQueen.

John Galliano do světa módy přímo vtrhnul. Jeho modely jsou až divadelními kostýmy - mixuje kolážovitě prvky z 18. století s indiánskými přikrývkami a secesními klobouky. Nic pro něj není nemožné, experimentuje snad se všemi dobami (jedna z jeho kolekcí inspirována starověkým Egyptem způsobovala, že se modelky téměř neudržely na nohou pod tíhou bohatých a mohutných kostýmů a faraónských masek). Pracoval u Givenchy a u Diora.

Alexandr McQueen. "Ďábelský", nekonvenční, výstřední, provokativní a bez servítek. Už jen názvy jeho kolekcí, např. Jack Rozparovač přepadává své oběti, Holé zadky, Znásilnění na vysočině. Jeho modely jsou surové a drsné, střihy však perfektní.

Stella McCartneyová, dcera legendárního Paula McCartneyho z Beatles si svou slávu rozhodně nezasloužila jen díky svému jménu. Jen Y. S. Laurent byl mladší, když nastoupil na zářivé místo v módním světě. Její modely jsou velmi ženské a čisté.

Tito tři skvělí britští návrháři vystudovali prestižní St. Martine´s School of Art and Design. Další, kdo zasahuje v tomto období do tvorby je např. Gaster Owen, Antonio Berardi nebo Hussein Chalagan a samozřejmě ti nejlepší: Jean Paul Gaultier, Thierry Mugler, Giorgio Armani, Dior, Givenchy, Prada a Gucci.

Módní svět se rozdělil na dva tábory. Na ty, kteří se chtějí oděvem odlišit a být originální, a ty, kteří si chtějí žít poklidně svůj život a nevybočovat z davu. Těch druhých je přeci jen ještě více a v naší zemi především. Je to dáno naší minulostí, kdy jsme byli dlouhou dobu odříznutí od západního světa.

Módní ikony 90. let - topmodelky

claudia1evangelistanaomi1PF_417086_999~Cindy-Crawford-Posters


TOPlist

Punk

5. prosince 2006 v 18:37

Chcete vědět více o punkové módě?

Odkud se vzaly punkové účesy a vůbec punk jako takový? Možná byste se divili, jak moc tento proud ovlivnil celou společnost a svět módy.
Dalo by se říci, že dnes si společnost na punk celkem zvykla. Tím myslím, že punk v ryzím slova smyslu, už rozhodně není aktuální a hlavně se už trochu míjí účinkem a zajímavostí vůbec.

Je však nutno podotknout, že punk byl bezesporu neocenitelným přínosem do světa módy. Hlavní návrhářskou ikonou je Vivianne Westwood, která stála u zrodu samotné punkové módy. Tato původní profesí učitelka si se svým manželem otevřela v Londýně boutique s jednoduchým a výstižným názvem " SEX". Byl plný kožených oblečků, fetiší a roztodivných rekvizit. Tento boutique vyvolal vlnu pohoršení a taky neobyčejný zájem. Vivianne oblékla například skupinu Sex pistols.

Punkový boom udeřil v Anglii roku 1976. Probíhala dosti výrazná jak kulturní, tak hudební revoluce. Reakcí na upadající "Disco Generation" se stávají rockoví fanoušci, okupující stadiony - jsou drzí, neurvalí, sprostí a jejich "cílem" je dosažení bezvládí a chaosu. Postupem času se však punkáči začali uklidňovat a společnost je nějak vstřebala.

Ovšem není punk jako punk! Začaly se utvářet směry jako je Oi!Oi tedy street punk, nebo Anarcho punk - nám známí anarchisté. Dále pak hardcore - nejtvrdší punk pocházející z USA (dnes již předčen Graindcorem), potom nový styl hardcoru zvaný Straight edge - propagující vegetariánství, život bez drog a sexistického myšlení. A konečně začátkem 90. let se objevuje výraz "Punk's not Dead" a s ním přichází na scénu neopunkové komerční kapely.

Díky punku byla společnost schopna přijmout realističtější a praktičtější způsoby odívání, tímto se také stala otevřenou pro mnoho nových stylů a druhů módy. Snad nejtypičtějším punkovým znakem jsou právě účesy nezaměnitelných tvarů, plné nápaditosti, symbolizující volnost a rebelii. Jsou výrazným znakem vašeho přesvědčení, mohou vyjadřovat vaše názory, či pohledy na svět.

Velkolepé číro může také náramně zpestřit společenský oblek, či vám jen dodat více kuráže, odhodlání, zuřivosti a sebejistoty. Bohužel je ovšem velkou škodou, že tyto účesy jsou málokdy společností přijímány a akceptovány úplně. Je však jen otázkou času, kdy si společnost na punkové účesy zvykne natolik, že si ztěží vzpomene, jak jsou nepřijatelně extravagantní, hrubé a "punkové".



TOPlist

Středověk

5. prosince 2006 v 18:31 Fashion history

Móda v průběhu staletí - oděv prostých lidí


Středověká móda jako taková zůstává pouze v rukou šlechty a církve. Díky formující se feudální společnosti se výrazně prohlubuje středověké třídní rozdělení.


Vzhledem k tomu, že dochází k častým bojům a útokům vyhladovělých nájezdníků, obyčejný chudý člověk potřebuje ochranu svého panovníka, tedy majitele hradu, či městského opevnění. Tato často i nepříliš funkční "ochrana"je však vykoupena krutou poddaností svému vladaři a pánu. Tato poddanost znamená, že váš pán má společně s církví nad vámi absolutní moc, tedy mu prakticky náležíte a on rozhoduje o vašem životě podle své vlastní vůle a momentální nálady či rozpoložení. O vše musíte svého panovníka prosit a žádat. Nám asi nejznámější je právo první noci, jež vladaři "po právu" náleží. To znamená, že bere-li si poddaný muž (takzvaný nevolník) nějakou dívku, jejich panovník, má - li chuť a zájem, si může onu dívčinu takříkajíc "vyzkoušet" a dát jim své svolení, popřípadě požehnání. Nevolníkem se člověk bohužel často už narodil a svobodu si mohl jen koupit (z čeho tak asi?).

Nejvíce se vyplatilo něco znát a umět, tedy ovládat nějaké řemeslo. Takový člověk si pak časem mohl svou svobodu koupit, či v lepších případech se takto svobodný již narodil. Bohužel se tu ovšem objevil ještě jeden problém, a to že v dobách raného středověku, právě kvůli častým nájezdům " barbarských" národů (konkrétně Gótů, Sasů a Vikingů), toho lidé moc kromě sedlačení neuměli.

Proto je také středověk často trefně označován dobou temna. Řemeslná tvorba a termín svobodného měšťanstva vznikl až po 11. století.

Oděv prostého lidu byl velmi jednoduchý a přizpůsobený praktickým potřebám. Základním typem oděvu byla tunika s dlouhými rukávy, pracující si tento oděv zkracovali podkasáním, aby jim při práci nepřekážel. Tunika navazovala na tuniku antickou, k ní se nosily kalhoty. Střih byl velmi primitivní a téměř nesledoval žádné individuální rozdíly v proporcích. To znamená, že šíře tkaniny zůstávala prakticky stejná, jak pro postavu štíhlou, tak i pro objemnou. Oděv poddaných byl zhotoven z materiálu podomácku tkaných vlněných nebo lněných tkanin velmi nevýrazných barev. Aby se sedláci odlišili od lidí urozených, měli podle dobových nařízení přikázáno nosit tmavé a nenápadné barvy. Takhle bylo totiž možno snadno rozpoznat třídní rozdíl hned na první pohled.

Kalhoty a tato tunika jsou ovšem novým módním prvkem a znamenají pokrok ve vývoji odívání. V této době se veškeré oděvy stále ještě vyrábějí podomácku. Na župních hradech v Čechách však vznikají řemeslné dílny, kde pracovaly nevolnice (poddané ženy). Tyto ženy se zde zabývaly všemi pracemi od samotného předení, následně tkaní, potom barvení tkanin, až po šití a konečné vyšívání oděvů.

První krejčovské cechy se jako takové začaly formovat teprve až koncem 11. století a to zatím jen v západní Evropě.

V románské době se výrazně odlišil mužský oděv od oděvu ženského. Svrchní oděv tvořila tunika sahající ke kolenům a byla tehdy pro pracující lid jednotným oděvem. V pase byla tunika podvázána. Rukávy byly rovné, sešívané v jednom švu a k zápěstí se zužovaly. Ve větší míře se pak pod tuniku oblékala plátěná košile. Tvarem se tunice velmi podala, ale byla o něco delší, tudíž vyčuhovala. K tomu se nosili dlouhé kalhoty, podobné spíše punčochám sešívaným ze dvou částí. Někdy se nosil ještě krátký plášť, totožný s pláštěm římských mladíků, na pravém rameni jej sepínali sponou. Na cesty pak muži nosili pelerínu, určenou i do nepříznivého počasí. Oblékala se přes hlavu a měla zvonový střih.

Ženy nosily jako svrchní oděv tuniku dlouhou, podobného střihu jako tunika mužská, ovšem někdy se zvonovými rukávy. V pase byla tunika převázána, tvar ženského těla byl zastírán. Vdaná žena se od ženy svobodné odlišovala pokrývkou hlavy - žena svobodná chodila prostovlasá, dlouhé vlasy si zdobila různými pásky tkanin a nechávala je rozpuštěné. Zato žena vdaná nosila hlavu ovinutou šátkem, v této době obepínal bradu a schovával i hrdlo. Můžeme zaznamenat, že tento zvyk se dochoval dodnes ve formě dobových krojů a býval součástí svatebních obřadů.

Co se týče obuvi, příliš velký výběr nebyl. Jednalo se především o obuv koženou, sahající ke kotníkům a stejně jako oděv byla i obuv zhotovována podomácku. Muži si někdy dopřávali obuv sahající do půli lýtek. Objevilo se protažení špiček, však úplný rozmach tohoto typu obuvi přísluší až době gotické.

Inu, abych pravdu řekl, jsem velice rád, že je tato epocha již dávno minulá a já naštěstí nevolník nejsem, a nejen že si můžu obléci v podstatě "co se mi jen zachce", ale dokonce mám už teď i svobodu projevu! Taky mi nehrozí mor, nežiji ve špíně, nemám svrab, ani blechy a vši už taky ne. Co víc si můžu přát?
TOPlist

Doba první republiky

5. prosince 2006 v 18:25 Fashion history

Co se nosilo v době založení republiky?


Oděv byl ve všech historických dobách projevem kultury národa, jeho smýšlení jako symbol postavení jednotlivce ve společnosti. S postupnou společenskou diferenciací přibývaly nové formy a druhy oděvů, jak je známe z historických pramenů.

Období let 1890 - 1918 se nese v duchu nového stylu - secese. Vyznačuje se výraznou rostlinnou a geometrickou stylizací. Do světa módy přicházejí nové tendence a trendy, ale i opakování z minulých období hlavně v ženském oblečení. Vzniká nový typ oděvu se zvonovou sukní, kterou doplňuje blůza se stojatým límcem. Linie šatů se stylizuje do secesního tvaru S. I v tomto období se ještě uplatňoval korzet, který tvaroval ženskou postavu. Denní oděv se stále více přizpůsoboval současným potřebám a moderním trendům. Navzdory tomu večerní róby hýřily různorodostí materiálů a byly hotovými uměleckými díly.

Začátkem 20. století se objevuje kostým s dlouhou zvonovou sukní, blůzkou a kabátkem. Symbolizuje demokratizaci ženského oblečení. Neodmyslitelnými oděvními doplňky byly malé, ale i rozměrnější klobouky, dekorované sušenými květy, ovocem a vycpanými ptáky.

Nejdále v úsilí o nový styl, který pronikl všemi druhy umění, byla Anglie. K tomuto stylu se ale hlásily i Spojené státy, Belgie, Francie a nakonec i Vídeň a Praha.

Konec první světové války se v módě vyznačoval především emancipací ženského oděvu. V Čechách doznívající secese pomalu ustupovala a ženy postupně odkládaly korzety a šněrovačky a komplikované součásti oděvu, které omezovaly v přirozeném pohybu a přísně diferencovaly styl jednoho pohlaví.

Dívky a ženy se oprostily od množství spodnic a ve výběru oblečení začaly klást důraz na pohodlnost a praktičnost. Inspirace mužským šatníkem je evidentní po celá 20. léta 20. století.

Na našem území vznikal samostatný stát a princip autonomie a nezávislosti pronikal i do oblasti módy.
Ústava nově vzniklé republiky stanovovala: "Výsady rodu, pohlaví a zaměstnání se neuznávají …" , a tak mohlo začít pozvolné pronikání žen do politického, univerzitního, podnikatelského, společenského a sportovního prostředí. V roce 1919 bylo ženám zákonem přiznáno aktivní i pasivní volební právo, dále se jim otevřely všechny střední školy i univerzity, po dostudování nacházely ženy nové možnosti uplatnění. Jeden z první zákonů nového státu zrušil celibát žen zaměstnaných ve veřejných službách, současně jim přiznal nárok na stejně vysoký plat jako mužům a usnadnil rozvod. A tak se postupně vytvářel charakter moderní ženy, jež se projevoval nejenom zkracováním sukní a nošením kalhot.

Požadavkem na moderní ženu se stala ušlechtilost ve všech oblastech konání, oceňovaly se vlastnosti získané uplatněním v zaměstnání a ve společenském životě - přesnost, odpovědnost, věcnost a politická a ekonomická angažovanost. Osobnost moderní ženy však měla být také harmonická, a tak se s intelektuálními a morálními kvalitami rozvíjela současně i tělesná kultura pěstující zdraví, zdatnost a krásu.

Morálním vzorem byla manželka prvního prezidenta Charlotta Garrigue Masaryková. Oceňovala se její moudrost, ušlechtilost i statečnost.

Filmové a divadelní herečky se staly nejenom vzorem emancipace, ale i vkusu a oblékání. Mezi úspěšné podnikatelky se zařadily např. majitelky módních salonů Hana Podolská, Arnoštka Roubíčková a Heda Vlková.
Ze světových módních tvůrců v této době nejvíce vynikali Paul Poiret, Mariano Fortuny, Jeanne Lanvin, Jeanne Paquin a Jean Patou. O několik let později se prosazuje nezapomenutelná Coco Chanel.
Sportovní móda

Rozvoj sportu s sebou přinesl i otázku sportovního oblečení. Pouze několik tradičních druhů sportu, jako byly lov a hon či jízda na koni, mělo své speciální oblečení.

Kolem přelomu století se mezi sporty zařadil automobilismus. Vyžadoval především ochranu proti prachu a nepříznivému počasí, to znamená dlouhý plášť, důkladnou automobilovou čapku ovázanou u dam dlouhou šálou a plátěnou masku s brýlemi.

V meziválečném období se sport stal součástí moderního životního stylu. Dobovým ideálem byla emancipovaná, štíhlá, opálená, nakrátko ostříhaná dívka, a spolu s ní mladý muž sportovního ducha i vzhledu s vlastnostmi a chováním anglického gentlemana. Tito mladí lidé v zimě zaplňovali městská kluziště i venkovské rybníky, podnikali lyžařské výlety do hor, pěstovali cyklistiku, pěší turistiku i automobilové či motocyklové výlety, objevili letecký sport, současně se mohli již i v zimě koupat a plavat v krytých bazénech.

Stále se provozovaly tradiční sporty jako jízda na koni, lovy a hony. Obliba sportu si vyžádala rozvoj a diferenciaci sportovního oblečení, které muselo být praktické a trvanlivé. Základními předpoklady byly kvalitní materiály - nejlépe skotské vlněné tkaniny nebo manšestr - a pohodlný střih. Většina moderního sportovního oblečení přicházela z Anglie a přinesla si s sebou anglická označení - pro úzké kalhoty ke kolenům breeches či široké knickerbockers, česky zvané pumpky, různé bundy nazývané windbreaker nebo lumberjack, dále svetry - pullover a rozepínací cardigan, pláště trenchcoat, tenký slicker či teplý ulster. Symbolem moderní doby se pro svou účelnost a jednoduchost stal overall - kombinéza.

Sportovní oblečení bylo natolik oblíbené, že se jeho styl prosadil ve všech typech konvenčního módního odívání. Bohužel jeho obliba je zřejmě příčinou, že se do dnešní doby zachovalo jen vzácně.

Odívání v každé historické epoše dotvářelo každodenní pracovní i společenský život v jeho rozmarech či praktické stránce. I v současnosti tvoří důležitý projev kulturnosti v životě každého člověka - oblékat se vkusně s přihlédnutím na oděvní styl, společenské postavení a estetické cítění jeho nositele.


Móda roku 1918

el 18f 18ko 18obl 18